Jsem venku, co dál?

Odchodem od adventistů to bohužel nekončí. V tomto bodě jste teprve v polovině. Musíte se vyrovnat sami se sebou. Ta druhá polovina je stejně těžká jako první, a stejně potřebná. Pravděpodobně přijdou velké deprese. Po odchodu z takových společenství je to běžné a stalo se to spoustě lidem. Neexistuje univerzální návod jak se vzpamatovat, každý má svoji cestu a musí si ji najít sám. Ale nabízím několik bodů, které jsem převzal z obdobných blogů, nebo které mi nějak pomohly.

1) Po odchodu se úplně dostaňte z dosahu adventistů - tak daleko jak to jenom půjde. Změňte telefonní číslo, přestěhujte se, pokud to jde. Na jejich zprávy a emaily nereagujte, zablokujte si je. Nejméně rok se vyhýbejte všemu adventistickému.

2) Pište si deník - kam si budete zapisovat svůj současný stav. Za nějakou dobu si jej přečtete znovu, a uvidíte, jaký jste udělali skok kupředu. Deník nemusí mít podobu deníku, prostě nějak zaznamenávejte svoji historii, psaním, na fotkách, na instagramu, přes blog nebo nějak podobně. Teď v tom smysl moc nemusíte vidět, oceníte to až za nějakou dobu.

3) Buďte upřímní sami k sobě - problému se zbavíte tak, že si jej plně uvědomíte a připustíte si ho. Pak se s ním vypořádáte poměrně snadno.

4) Každý den aspoň malou radost - v období depresí si dopřejte každý den aspoň malou radost.

5) Sportujte - tělo při pohybu uvolňuje endorfiny, které vytváří pocit štěstí. Navíc vás to vytáhne ven a mezi lidi.

6) Najděte si dobré kamarády - nijak nespěchejte. Ta dobrá přátelství vykrystalizují z běžných samy. Ale je důležité je mít.

7) Až budete obstojně zařízení, je důležité vyrovnat se s dětstvím v sektě - cítíte-li se relativně v pohodě, můžete se začít vracet k tomu, co jste prožili. Tato poslední fáze je stejně důležitá, jako ty předchozí. Z dětství máte spoustu špatných návyků, předsudků a memů. Není divu, čistý adventismus je fanatickou sektou.
  • Přečtěte si knížku Když nám rodiče ničí žiot (Toxic parents) - je o tom jak se vyrovnat se špatnou výchovou. Ve zkratce: uvědomíte si co vám páchali - řeknete jim to - naštvete se - tím se vyléčíte. Vlivu výchovy se opravdu lze zbavit a funguje to. Ale přečtěte si to podrobněji v té knížce.
  • Udělejte si jasno v adventistické teologii - stránky biblické stude jsou pro tento účel velmi vhodné. Odhalte, co opravdu učí adventismus. V realitě se to přece jenom dost šidí i u konzervativních adventistů.
  • Prozkoumejte historii adventistů - od dětství Ellen Whiteové, přes ránu kamenem, epilepsii a opisování, rozporuplnou konferenci roku 1915. Pokračujte slavnými odpadlíky od adventistů, aférou White lie, zatloukáním a prozkoumejte historii založení domovského sboru.
Pamatujte, že změnit můžete jen sami sebe. Adventisty ani nikoho jiného nezměníte.

8) Mluvte - sdílená starost je poloviční starost. Mluvte o tom s důvěryhodnými lidmi, s kamarády, s psychologem,…

9) Zaměřte se na svůj největší strach a vypořádejte se s ním - váš největší strach je to co vás nejvíce brzdí. S ostatními věcmi si už poradíte snadno.

9) Plňte si své sny - začněte od těch malých, snadno uskutečnitelných. Splněním snu, který u adventistů možný nebyl, se sami odměníte za již odvedenou práci.

10) Zařiďte si nový život - povinnosti i zábava, jako v běžném životě všech lidí. To neznamená utrhnout se ze řetězu, ale zvolna přejít do běžného života. Přizpůsobte si ho tak, jak chcete, ne jak vám někdo řekne.

11) Když jste zcela venku, začněte pomáhat ostatním - potřebují to. Spojte se třeba s ostatními bývalými adventisty, pište vlastní blog, napište někde svůj příběh a podobně. Teď, kdy je již bezpečné stýkat se s adventisty s nimi můžete mluvit a poukazovat na nesrovnalosti v adventismu. 

Celý proces trvá několik let. Není u něj důležitá rychlost, ale progres. Výsledek za tu námahu stojí.

Podobné blogy které popisují odchody nebo radí, co se dá dělat


Caic

1 komentář:

  1. Dobrý den,

    omluvte mě prosím, že sem vkládám náš příspěvěk, ale věřím, že Vaším odchodem z úzkého sevření nesvobodně smýšlejících lidí nezavřete své srdce Pánu Bohu, který každému jednomu z Vás nabídl své smíření v Ježíši Kristu, svém synu. To co je zapsáno u Matouše v 4 kapitole zavdává naději komukoli, že by bylo více jak pošetilé si jít po "své" jiné cestě a připustit, aby Vaším osvobozením z casd v této krajině stínů zapadlo Světlo. Je smutné, že naděje adventního lidu byla vylhaně překlopena do povinnosti adventistického lidu, který dál zůstává oklamán sedět pod hořícím Svícnem v krajině stínů. Můžete-li si prosím všimnout prvního verše tak Ježíš je Duchem vyveden, aby viz.verš 11 ho ďábel opustil.
    Pokud jste měli-y možnost mohli-y jste se přesvědčit sami, jak "kvalitní službu" koná Bohu, Jeho Boží zákon. Zviditelňuje hřích. Každý kdo nenaplňuje zákon Boží hřeší, ano avšak toto platí pro každého kdo není vlastněn Bohem v Kristu Ježíši ! Ve 4 verši nám apoštol Pavel napsal v 6 Římanům, že Kristus byl skrze Otcovu slávu vzkříšen, aby novotě života chodil. Ve zkratce casd lze tedy v novotě života vidět jako církev adventního svatého dne. Tedy dne v němž bude Kristus Král nově kralovat. Co je k tomu potřeba? Být vyveden Duchem Páně k zajatcům, kteří leží ve strachu z nedodržení povinnosti, která je drží v krajině stínů. Bůh Otec navěky odpočinul ve svém Synu Ježíši Kristu neboť skrze Něj a pro Něj vše učiněno jest. Máme-li sebe počítat za mrtvé hříchu dle slov apoštola Pavla Ř6,11 nemůžeme být v sobotu ve shromáždění, protože sám Ježíš byl téhož dne ještě v hrobě. Smíme si tedy každou sobotu (kalendářní den) připomínat své ztotožnění s Kristem Ježíšem v hrobě a každý sedmý den Božího odpočinutí smíme tento čas trávit na tom místě kam nás Svatý Bůh jednotlivě postavil, abychom tam konali-y jeho dílo spásy. Chceme-li tedy zůstávat v hříchu tj. mimo Ježíše Krista a tím tak rozmnožovat milost, budeme se pouze poddávat strachu a dál otročit sobotě. Vybízí-li nás však Boží Duch, abychom Jemu nesli svá svědectví, musíme vydávat sami sebe Svatému Bohu jako zprostřed mrtvých (v hrobu) živí a své údy Bohu za nástroje spravedlnosti (v.13). To je rozhodnutí z víry v Jeho Slovo.

    Komu se tedy vydáváme za nevolníky k poslušnosti? V Kristu Ježíši jsme trvale z hříchu vysvobozeni. Hospodinův čas trvalého odpočinutí v Kristu Ježíši nám ponechává věčnou sobotu sedmého pořadí dnů v Němž Bůh dílo své dokonal. A z kříže sňali-y mrtvé tělo našeho Pána. Proč tedy ono nezapomenutelné "pomni na den odpočinutí" Boha svého. Protože pouze v něm, v Kristu Ježíši mohl Jeho Otec odpočinout od všelikého díla svého. Ježíš Kristus jest Boží spravedlnost jíž jsme se stali-y nevolníky, abychom už nikdy nečinili díla svého hříchu.

    Ústředí a obě dvě divize casd se stále drží myšlenky, kterou v dávných dobách do srdce badatelů bible zasadil žalobník bratří. Bez zříkajících se modliteb adventního lidu se nepřítel spasení bude dál točit kolem svého voje a to tak dlouho dokud tito lidi budou voj světové casd držet. Proto Vás vybízím k veřejným hlasitým modlitbám za bezbožný byť církevní lid. (české rybky)

    OdpovědětVymazat